W W W   .   M U Z E J N I K    .    C Z

Logo

MUZEUM KAPLIČKOVÝ VRCH

Malá Morávka, 793 36, IČO 41379039

Logo 2
Úvodní slovo

Trofeo Niké

Historie kaple

Obec Malá Morávka

Malá Morávka.info

Historické pohledy

Škola v Malé Morávce

Server muzeí a galerií

Připravujeme

Odpovědna

Kontakty a objednávky

Cesta k muzeu

Autoři webu


Valid HTML 4.01 Transitional
Valid CSS!

     Soukromé Muzeum Kapličkový vrch bylo založeno v září roku 1994 Ing. Ivanem Hornišerem a Igorem Hornišerem. Prvopočátečním záměrem bylo vytvořit přímo v obci instituci, která by umožnila dokumentovat a soustředit autentické doklady o životě v podhorské vesnici a to od nejstarších hmotných pramenů do současnosti.

     Základem budoucího muzejního fondu se stal archeologický materiál, postupně získávaný při povrchových sběrech v Malé Morávce od 19. dubna 1984. Vzhledem k tomu, že nejvýznamnější nálezy v Malé Morávce pochází z lokality na Kapličkovém vrchu, zcela přirozeně se nabídlo využít pro muzejní expozici budovu čerstvě rekonstruované, ale nevyužité kaple. Ojedinělá kolekce nálezů z přelomu 13. a 14. století se stala prvním prezentovaným souborem a určila i hlavní zaměření soukromé sbírky - "700 let osídlení obce Malá Morávka".

Pohled na muzeum

     Kaple Nejsvětější Trojice byla postavena na Kapličkovém vrchu pravděpodobně okolo roku 1690 - původně jako částečně roubená stavba. Jednalo se o soukromou kapli podnikatelské rodiny Schilderových. Kaple byla v letech 1765 - 1767 přebudována do dnešní podoby, získala mešní licenci a v době přestavby farního kostela se zde celebrovaly mše. Jednou z nejstarších částí kaple, a v celých Jeseníkách ojedinělou, je dřevěný malovaný kazetový strop se 34 samostatnými obrazy. Z vnitřního vybavení se dochoval pouze železný svícen, torzo varhan a oltářní obraz "Korunování Panny Marie" od Johanna Krištofa Handkeho. Ten je však uložen mimo objekt kaple.

     Od roku 1995 prováděli oba kurátoři prohlídky interiéru objektu s výkladem a od roku 1996 má Muzeum také svou stálou expozici. Jejím jádrem jsou zmíněné archeologické nálezy z lokalit na Kapličkovém vrchu (zlomky 37 nádob, zlomky kovových předmětů, ojedinělá střela do vrhacího stroje), nálezy ze štoly na Solném vrchu a z lokality z pravého břehu Bělokamenného potoka. Spolu s dalšími mladšími exponáty mapuje toto jádro expozice dlouhodobé osídlení údolí Bělokamenného potoka a s ním spojenou železnorudnou těžbu.

     Etnografická část sbírek se v průběhu 90. let rozrostla především díky darům místních občanů. V ucelené kolekci jsou zastoupeny nástroje pro zpracování lnu, kovářské náčiní, nástroje a přístroje pro zpracování mléka, větší množství dřevěných, hliněných a kameninových nádob, historické nástroje určené ke zpracování dřeva atd. Z darů místních občanů pochází i jednotlivé kusy lidového nábytku a drobné přepravní prostředky.

     První výstavou, kterou Muzeum uspořádalo v létě roku 1996, připomenulo 160. výročí prvního vydání Máje Karla Hynka Máchy. Většina exponátů pocházela ze soukromé sbírky Ing. Ivana Hornišera. Během června a července téhož roku navázala výstava "Jeseníky v dávných dobách - zkameněliny" s více jak 50 autentickými ukázkami fauny a flóry doby karbonu.

Expozice

     V příštích letech následovaly další sezónní výstavy. Ve spolupráci s Městským muzeem v Rýmařově "Počátky Malé Morávky v době renesance" a samostatně "Stará škola v Malé Morávce", "Nádoby našich předků" a v letech 2002 a 2003 spolu s Klubem chatařů a chalupářů v Malé Morávce dvě prezentační výstavy keramických výrobků jejich dětí.

     Po deseti letech existence muzea je bohatý i listinný materiál. Postupně měli návštěvníci možnost zhlédnout originály plánů původního i současného malomoráveckého kostela z konce 17. století, ucelený soubor ručních notových zápisů místního pěveckého sboru "Altvater", korespondenci kapelníka pěveckého sboru "Altvater", ševce Oskara Gabriela, z let 1898 - 1943, učebnice z místních škol, účty a koncesní listiny a mnohé další.

     Muzeum Kapličkový vrch bylo v březnu roku 1998 přijato za člena Asociace českých a moravskoslezských muzeí a galerií, v roce 1997 bylo nominováno na cenu Místa v srdci, udělovanou každoročně Nadací Patriae, Nadací Místa v srdci a Institute for EastWest Studies v Praze. Muzeum odborně spolupracuje s Muzeem v Bruntále, s Městským muzeem v Rýmařově a Východočeským muzeem v Pardubicích.

     Pomalu se vzhled muzejní budovy začíná přibližovat své podobě z předválečných let. Do roku 1992 byly dokončeny práce Obecního úřadu v Malé Morávce na rekonstrukci vnější fasády objektu a jeho elektrifikaci. Samostatnou akcí byla obnova přístupového schodiště ke kapli. Ve spolupráci Muzea s malomoráveckými rodáky žijícími v Německu (v té době zastupovanými panem Rudolfem Schindlerem), přerovskou stavební firmou a Obecním úřadem v Malé Morávce se v letech 1997 a 1998 se podařilo kamenné schodiště rekonstruovat. Z podnětu pana Rudolfa Schindlera a za aktivní účasti místního občana pana Norberta Rottera.byla pořízena replika dříve odcizeného zvonu. Muzeum Kapličkový vrch tuto akci zastřešovalo. Již v roce 1996 získalo od Obecního úřadu povolení pro umístění repliky zvonu. Muzeum dále dodalo podklady pro odlití těla zvonu, který byl 8. června 1998 zkolaudován v Brodku u Přerova. Poprvé se rozezněl 24. září téhož roku.

Expozice

     Obě akce byly zakončeny mezinárodním setkáním a prohlídkou muzejní expozice.

     Expozice prezentuje také jesenickou přírodu. Pomalu se rozrůstá sbírka hornin, minerálů, ale i vycpanin drobných hlodavců, a fotodokumentace podhorské a horské krajiny Hrubého Jeseníku.

     Sledovaná návštěvnost dosahuje průměrně 1000 osob za rok, což doposud představuje 10 000 návštěvníků. Jedná se jak o jednotlivce, tak o cílené výpravy turistických oddílů, tématické návštěvy a školní zájezdy. Zápisy z návštěvní knihy svědčí o hostech nejen z České republiky, ale i Polska, Slovenska, Rakouska, Ukrajiny, Německa, Holandska, Anglie, Spojených států, Sýrie, ale Mongolska.

     Budoucnost Muzea by měla být v jeho dalším rozšíření. Od roku 2005 jsou ke shlédnutí i půdní prostory kaple. Pravděpodobně nejrozsáhlejším plánem do budoucna je přenesení a rekonstrukce typického roubeného domu východosudetského typu, který by jako skanzen dokladoval život v Malé Morávce na přelomu 19. a 20. století. Současně by muzeum získalo tolik potřebný prostor pro prezentaci nezdobeného lidového nábytku, pro přednáškovou činnost, ale i pro přiblížení života horalů v autentickém kontextu vesnice samotné.

Igor Hornišer, MKV